STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

čtvrtek 30. března 2017

TOYEN... JEN TAK...


Nemá dnes žádné výročí… Jen jsem si prohlížela její obrazy… Mluví…jako vždycky…


 Ztroskotání ve snu, zdroj fotografie: kam se vydat.cz


 Bramborové divadlo, zdroj fotografie: lidovky.cz


Nuit après Nuit, zdroj fotografie: artplus.cz

středa 29. března 2017

ZA KAŽDOU CENU...


Být vidět a slyšet za každou cenu… I když vlastně nemám, co říct… Přesto, že si to, co dělám, nedokážu logicky obhájit… Navzdory tomu, že to, co dělám, postrádá hlavu a patu… Výsledky jsou někdy úsměvné, někdy přímo tristní…


Zdroj fotografie: lidovky.cz

sobota 21. ledna 2017

V UTAJENÍ

20.1.1942. Wannsee. Takříkajíc “za bukem”, ve skutečnosti v zámečku u jezera Wannsee se sešli vrcholní představitelé nacistické moci v čele s Reinhardem Heydrichem. Účel jednání, které až mnohem později vstoupilo do dějin jako “Konference ve Wannsee”, byl jediný - probrat a koordinovat konečné řešení židovské otázky. Konference byla přísně tajná, nikdo neměl vědět, o čem se jedná ani o tom, k jakým závěrům dospěla. Kdo by také chtěl dát veřejnosti k dispozici jeden z nejzrůdnějších plánů v dějinách lidstva - plán na systematickou genocidu židovského obyvatelstva v Evropě. V dějinách se ale skutečně navždy utají jen máloco. Nakonec se na světlo boží dostaly i informace o Konferenci ve Wannsee. Jak? Po válce američtí vyšetřovatelé nalezli na jednom z ministerstev jedinou dochovanou kopii zápisu. Zápis v průběhu jednání pořídil říšský sekretář Martin Luther. Je to jediný důkaz o konání se konference, jediný seznam zůčastněných, jediné zachycení toho, o čem se ve Wannsee jednalo. V chladně úřednických slovech, v podrobně vedených statistikách, v ideologické terminologii se v plné síle ukazuje obludnost nacistického režimu. Zápis konference si lze přečíst na www.holocaust.cz.

Zdroj fotografie: wikipedia.org, Vila, v které se konference konala

pátek 23. prosince 2016

pondělí 19. prosince 2016

MEČ A DÍVKA HERŠTEJNA (ukázka z knihy)

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Zuřil jsem. Měl jsem je na dosah. Správně mě napadlo, že zamíří k usedlosti někoho, koho zná i Herštejn. Někam, kde i kdyby je chytili, byla by pořád šance, že jim nakonec pomůžou. Proto mě nepřekvapilo, že po mé informaci, že po okolí se prohánějí jakési podivné existence a kradou na statcích a chalupách, hospodář zjistil, že i on se stal jejich terčem. Věděl jsem, že to byli oni. Kdo jiný by kradl oblečení a koně? Jenže teď už byli zase pryč.
Našel jsem tuhle usedlost rychle. Natolik rychle, že jsem doufal, že je chytím ještě přímo tady. Ale ne! Ti malí mizerové byli rychlí. Vlastně mě docela překvapovali. Kdybych je nepotřeboval zničit, dokonce bych k nim mohl cítit něco jako... respekt... nebo obdiv. Ono propadnout se staletími a rovnou neztratit hlavu, to chce docela odvahu.
Jenomže podobné myšlenky mi byly na nic. Věděl jsem teď, že mají koně a oblečení. A nepochyboval jsem, že Františka se bude chtít spojit se svým otcem. Možná by stačilo čekat na hradě, až mi vběhne do cesty sama. Spokojeně jsem se usmál. Ano, jistě, tohle bylo lepší řešení než běhat po lesích a nahlížet do všech jeskyní a skalních průrev, abych našel nějaký jejich dočasný příbytek. Konec konců, místní hospodář chce svého koně zpátky a bude ho hledat. Třeba nějakou práci nakonec odvede za mě.

čtvrtek 15. prosince 2016

MEČ, SRDCE A ČARODĚJKY - UKÁZKA Z KNIHY

JEDENÁCTÁ KAPITOLA

Boblig mluvil a mluvil a mluvil. Oběma jim dával záludné otázky. Proč se tak najednou Anežka rozhodla hledat své příbuzné? A proč zrovna příbuzné s tak podivnými schopnostmi? Proč se Dorotka snažila dostat do zámku, do blízkosti mladých pánů?
Anežka se po téhle otázce vyčítavě podívala na    Maximiliána z Žerotína. Kdo jiný mohl Bobligovi říct o Dorotčiných návštěvách zámku a studovny? Maxmilián se maličko začervenal, ale pohledem neuhnul. Aspoň to Anežka ocenila. Jestli si pustil pusu na špacír, stojí si za tím… a to se cení.
Najednou stál Boblig z Edelstadtu přímo proti ní a Anežce, po- divně majestátní ve svém rozevlátém plášti s kožešinou okolo krku a mířil na ně prstem.
„Kde je ukryté srdce zemřelé hraběnky z Oppersdorfu? Co s ním zamýšlíte? Proč se po nocích touláš mimo zámek? Hledáš spojení se svým pánem, s Ďáblem?“
„Nic vám neřeknu, protože nic nevím, a všechno tohle jsou blbosti,“ odsekla Anežka, aniž by vlastně přemýšlela o tom, co říká a co to pro ni může znamenat. „A kdo vám vůbec všechny tyhle nesmysly navykládal?!“
V davu to jenom zahučelo. Jen se podívejte! Tak malá a tak zpup- ná! Viděla kuchařku Marii, ta se výjimečně nesmála, ale křižovala se a bylo na vidět, že celé tohle dění ji děsí. Anežce bylo kuchařky líto. Vzala ji k sobě na práci, a teď aby se nakonec bála, že ji také prohlásí za čarodějnici.
Boblig se okamžitě dramaticky obrátil ke shromážděnému slu- žebnictvu, ale především k hraběnce de Galle.
„Vidíte to? Ta druhá projevuje aspoň trochu lítosti. Mlčí a kaje se. Ale tahle! Drzá je a zpupná. To jejími ústy promlouvá ďábel!“ křičel a lidé se křižovali a ustupovali dál a dál do rohů velké místnosti.
Boblig udělal ještě krok a strhnul Anežce z hlavy kuchařský čepeček. Ve světle svícnů a lustrů zazářily její zrzavé vlasy.

středa 7. prosince 2016

MARÍA ANGULA: koloniální legenda z vesnice Ballenita


         Ve vesnici Ballenita, která své zvláštní jméno „Velrybka“ dostala podle velryb hrbatých, které je vidět z pobřeží, jak připlouvají do ekvádorských vod z chladného severu, aby si právě tady našly svého partnera, kdysi dávno žila překrásná dívka jménem María Angula.
         Narodila se v domku z bambusu a třtiny a její matka byla radostí bez sebe, když zjistila, že se holčička narodila s jedním zoubkem už vyklubaným. Neklamná známka toho, že jednou z ní bude krásná, šťastná a milá, dobrosrdečná žena.

úterý 6. prosince 2016

POSORJA: legenda starých Huancavilců


Mořské vlny narážely do břehů poloostrova Santa Elena. Horké dusno vyčerpávalo, ale Huancavilcové, indiánský kmen hrdých bojovníků i chytrých obchodníků, přesto nepřestávali spouštět na vodu lodě naložené zbožím, ti, kteří nevyplouvali, chystali své zbraně na lov, aby zajistili kmeni potravu. Ženy zpracovávaly nejrůznější kořínky a plodiny, které dokázaly nasbírat i vypěstovat. Nad oceánem se líně povalovaly nízké mraky, ale nezdálo se, že by hrozilo, že bouře udeří hned.

pátek 26. srpna 2016

JAN GUILLOU – MEZI ČERVENOU A ČERNOU – RECENZE



Švédský autor Jan Guillou začal s realizací velmi náročného a ojedinělého projektu. Hodlá představit formou osmi románů historii dvacátého století a to samozřejmě způsobem, který čtenáře nejen seznámí s historickými událostmi, ale také je uchvátí příběhy hlavních hrdinů, které historie vytahuje i na vrchol i sráží na samé dno.